State of Hollywood

"Na odstřel" se to jmenuje. V Americe tomu říkaj "State of Play". A běhá to v kinech. No vážně. Koupíte si lístek, dřepnete do sedadla vedle jedný nány s pytlíkem chipsů a upovídanou kamarádkou, nějaký bídník v zákulisí zhasne a pustí video. Nejdřív vám navrtají mozek reklamami, pak pustí pár šťavnatých trailerů (minimálně tenhle slibuje fajn podívanou) a už to frčí. Russell Crowe běhá po plátně, je tlustý, vlasatý a odhaluje spiknutí.

Seriózních filmů z novinářského prostředí moc není. Úplně nechápu proč. Vždyť se jen hemží šťavnatými tématy. Sám jsem si dlouho pohrával s myšlenkou, že napíšu knihu o svém roce v roli kriminálního zpravodaje v tiskové agentuře. Samozřejmě změním jména, názvy a zapojím fantazii, ať to má hlavu, patu i čtivost. Ale základ přinesl sám život. Žurnalistika je zvláštní povolání, ať už se zabývá politikou, kriminalitou, bulvárem, nebo prostě investiguje. (Knihu jsem samozřejmě vzdal, mám milión jiných věcí na práci, než psát voloviny a shánět pro ně vydavatele.) A film z prostředí mamutích amerických novin se přece nedá zkazit. Nebo že by přece?

Ale jistě. Zkazit se dá i polívka z pytlíku, o to víc film, který slibuje insight do novinářské branže a mamutí konspiraci, aby se divák nenudil. Takže co tu máme? Na začátku je nám představen až na půdu klišovitý obraz jakéhosi hybrida investigativního novináře, který dodržuje etiku, řídí starou plechovku, oblíká se jako vágus a žere křupky za volantem. Prostě klasický novinář, jak ho všichni známe. Už to je obří varovný signál, že vhled do branže teda fakt nebude. Začít film jedním velkým stereotypem znamená jediné: nečekejte sondu, budem se plácat po povrchu.

No, takže našemu novináři jak ze žurnálu žuchne do klína kauza století, která zahrnuje vraždy náhodných svědků, mrtvou sekretářku mrtvolného politika a mamutí privátní militaristickou korporaci zapletenou do mamutí ultimátní nacionální konspirace. A kdyby tu místo novinářů pobíhali detektivové z nenápadného newyorského okrsku, nebo třeba dvě investigativní brambory, vůbec nic se nestane. Novinařina je tu jen kulisa a dilema typu "pustit informaci ven, nebo zachránit příteli kariéru tutláním" působí směšně až trapně.

Divím se, protože scénář vzešel z báječných per. Jedno patřilo Matthewovi Michaelu Carnahanovi a druhé Tonymu Gilroyovi. Dobře, Carnahan je spíš takový podavač. Království napsal docela ucházejícně, ale až Scottova režie z něj udělala koukatelný film. Hrdinové a zbabělci to už bylo vyloženě bláto, které se snažilo pojmout politiku, žurnalistiku a armádní prostředí v konverzačním thrilleru a vyznělo naprázdno. Naproti tomu Gilroy má za sebou výborného Michaela Claytona. Kompletní Bournovu trilogii (v kooperaci s dalšími), Ďáblova advokáta (rovněž nedělal sám), takže úplně nechápu, co bylo tentokrát špatně.

Navíc režie se ožrale potácí z rohu do rohu a vyrábí nekonzistentní postavy, které chvíli fungují, chvíli ne a nakonec se rozpadnou jako dobře střežená konspirace pod tlakem jednoho obstarožního novináře. Závěrečný twist je přidán, jen aby byl, a vyznívá naprosto stupidně. Tohle je prostě zbytečný film, se zbytečnou zápletkou plnou náhod a přitlačených polopravd, který si novinařinu přizpůsobuje k obrazu svému a trhá ji na cucky. Ostatně, co čekáte od dvouhodinového remaku šest let starého britského seriálu o šesti epizodách s celkovou stopáží 270 minut?

Takže mě omluvte, jdu si spravit chuť u All the President's Men.