"Yeah er... I've got a good tip for ya."

Bez koruny za tři stovky zařadil do své platinové edice MagicBox jednu z legend gangsterského žánru Once Upon a Time in America. Kdo ještě nedej bože neviděl, ať okamžitě zvedne krovky a letí do nejbližšího slušného obchodu s DVD, protože tohle je kus mistrovského umění, který jsem si například já po těch letech vychutnal ještě o trošku víc.

Tenkrát v Americe je poslední a dle mého skromného názoru nejvymazlenější (alespoň z těch, co jsem viděl) film Sergia Leoneho. Snímek mapuje životní dráhu jedné zločinecké tlupy od dětství až po stáří (nutno dodat, že napřeskáčku). Vizuálním stylem osciluje někde mezi Godfatherem a Miller's Crossroads, ale z gangsterského žánru vybočuje kdykoliv mu to jen scénář dovolí.

Spíš než gangsterské prostředí zajímají Leoneho proměnlivé vztahy mezi postavami, které akcentuje především velmi mazanou hrou s časovými rovinami. Nicméně jako jeden z mála filmů mapujících několik dob najednou pracuje s linkami více než citlivě a divák ani na chviličku neztrácí nit. Jemné, až poetické přechody mezi nimi předčí i proslulé střihy v Highlanderovi. V orientaci silně pomáhá i fascinující míra detailu, kterou Leone využil k navození atmosféry jednotlivých generačních etap.

S příběhem se režisér vyloženě mazlí. Množství dlouhých oku lichotivých scén bez dějového posunu dává dostatečný prostor k rozjímání a jejich střídání s akčními sekvencemi propůjčuje filmu zvláštní dynamiku, kterou ostatně využil Leone například i v Tenkrát na západě (jako malý jsem ten film nesnášel, byl to ten nejdelší a nejnudnější western, a přesto jsem na něj - snad právě kvůli tomuto filmařskému kouzlu - koukal pořád dokola). Nízká míra zobrazeného násilí zvyšuje jeho dost šokující účinek a otevřené komentáře patologické sexuality vám na náladě taky moc nepřidají.

Tenhle film má prostě koule a zároveň citlivou duši. Místy sledujete psychologické drama, sem tam prosákne na povrch Leoneho tolik oblíbený western a velmi často se divácké pozornosti podbízí raději jen promyšlený, zdánlivě strnulý záběr, který vás naladí dle momentální potřeby.

Na rozdíl od ostatních legend gangestrského žánru (dvě už jsem zmínil, další si doplňte) nemusí Leoneho tempo vyprávění sedět zdaleka každému. Jestli chcete honičky a zběsilé přestřelky, uděláte líp, když šlohnete jeden z těch nových policejních Passatů. Leone mnohem raději píchá diváka u srdce a herce nechává mluvit spíš očima a pomalými gesty než slovy. Tento tříhodinový opus si každopádně nenechte ujít. Jestli prohibice kdy něco dokázala, tak položit základy slušného množství kultovních filmů.