Normal měl zůstat na prknech

Přeložit svižnou divadelní komedii do filmové řeči je vcelku snadné (alespoň pro zkušené filmaře). Břitké slovní přestřelky i překotné tempo děje snese filmové plátno stejně dobře jako divadelní prkna. Když se ale rozhodnete zaútočit na pop-cornové diváky nějakou hodně těžkou látkou plnou emocí a dlouhých prkenných souvětí, musíte chtě-nechtě krátit, škrtat, stříhat, přepisovat a škubat, až se vám ze scenáristického pera čadí. Film totiž postrádá ono pověstné spojení živého diváka s živým hercem a musí ho nahradit plynulým dějem, přirozenější (méně teatrální) mluvou i efektním vizuálním zpracováním.

Od netradičně "nečeského" Normalu režiséra Ševčíka jsem si sliboval hodně zajímavý zážitek. Milan Kňažko vypadal v trailerech naprosto skvostně, z detailních záběrů pod rouškou modrého filtru člověk snadno vytušil citlivé odladění vizuální složky. Veškrnová představovala zajímavý bonbónek a Gajdoš... No, je to takový český Adrian Brody i s tím zakřiveným nosem. Jenže celý film, byť profesionálně podchycený a natočený s láskou trpí jedním masivním a pro mě dost neskousnutelným neduhem.

Otrocky převzatý text původní divadelní hry od britského dramatika Anthonyho Neilsona není evidentně psaný pro film (o překladu do češtiny pomlčím, podrobnosti jsem nezjišťoval) a jakkoliv dobře může působit před oponou, tady dělá z jinak nadstandardních herců naprostá motovidla, která nejsou s to v dlouhých a pateticky pronášených souvětích najít alespoň špetku přirozených emocí. Přes polovinu filmu navíc nesledujeme nic jiného než poměrně fádní rekonstrukci dějů kolem masového vraha Petera Kurtena, okořeněnou jen zajímavou kamerou.

Mrtvolné postavy a trochu divočejší střih se dobrých čtyřicet minut motají v bludném kruhu historických faktů, svědeckých výpovědí a patetických proklamací bez alespoň trochu zajímavého obsahu. Kamera si mezi vší tou banalitou (a jen velmi nerad označuji jakous takous analýzu masového vraždění za banální) až obsedantně všímá všemožných detailů, pro které přestává divák velmi záhy vnímat celek. Neustálé půlky obličejů přes celé plátno, či rozmazané kulisy viděné skrze střep rozbité sklenky sice působí zajímavě, ale také dávají najevo svůj apatický vztah k samotnému ději.

Záměr (alespoň doufám, že šlo o záměr) roztříštit příběh "kontraproduktivní" vizualizací se naplno zjeví až v druhé polovině filmu, kde zlomový moment přiznání Kurtena státnímu zástupci pošle film na efektní psychedelickou pouť do mysli vraha i jeho obhájce. A teprve ta stojí za koukání a vynutí si divákovu plnou pozornost, již při mé návštěvě kina věnovali lidé raději psaní SMSek a hlasitému probírání včerejší hustý kalby.

Zmíněný zvrat je náhlý a opravdu působivý. Zatímco kamera zůstává stejně posedlá detaily, jako před tím, z dialogů se velmi rychle stávají jen útržky, které ignorují kontext a nabízejí konečně diváku prostor trochu si zapřemýšlet. Samotný děj dostává výrazné kafkovské rysy, které nejvíc vyniknou v závěrečném soudním procesu. Musím uznat, že těch dvacet bizarních minut mě zastihlo nepřipraveného a velmi mile překvapilo. A byl bych podstatně raději, kdyby jich bylo rovných sto. Ale co naplat, postavy a jejich pozadí se holt musí představit, aby člověk reflexivní pasáž v kině vůbec vydýchal.

Film se jako celek snaží bohužel zalíbit všem, takže jaksi nesměle balancuje na hranici alternativy a mainstreamu. Prvoplánově šokantní předek a pozoruhodně umělecky nakousnutý zadek jako by ale patřily k jiným tělům. Skoro mám chuť první půlku reklamovat a za druhou zaplatit dvojnásobek, jen abych si připadal dostatečně zásadový. Ale to by se na mě asi kiňáci koukali dost divně.


PS: Podle distribučních materiálů je Kňažko "český Hannibal". Mno, nevím, čeho se tím distribuťaci snažili docílit, ale myslím, že takovou hláškou poškozují Hopkinse i Kňažka stejnou měrou. Kromě vlasů připláclých psychopaticky k hlavě nemají jejich postavy pranic společného. Naštěstí. Kdyby si Kňažko hrál na Hannibala, v půlce bych znechuceně odešel.