A pokračujem...
Ukočírovat tak mohutnou změť vjemů a zabarikádovat do ní nějaký metaobsah (pro neakademiky = obsah nad samotným obsahem, tedy hezky česky "sdělení mezi řádky") je šílený úkol, který ke všemu neustále naráží na problematiku technického provedení. Engine hry je řemeslo jak vyšité - v podstatě řetězení pro laika nesrozumitelného textu-, modelování, texturování jakbysmet. Definování pravidel herního světa zcela totéž. Tady se těžko někdo rozmáchne šťetcem, nebo udělá nechtěnou kaňku, která ve výsledku vyjeví tajemství smyslu života. Aby vůbec mohlo mít tak komplexní dílo uměleckou ambici, musí ho tedy ukočírovat silná tvůrčí osobnost (nejspíš lead designér), která zastíní ostatní talenty, jež se na tvorbě podílejí. Asi jako režisér u filmu. Teprve ten může ze scénáře vykřesat funkční uměleckou formu.Pokud má ale projekt lead designéra, pak to znamená, že má někde i nasmlouvaného publishera, a tedy se nad jeho nad jámou kinklá nabroušené kyvadlo s nápisem "peníze nebo život projektu". Jestli má hra sloužit uměleckému vyjádření, musí nutně ustaraný publisher z kola ven, nebo aspoň držet hubu. Teprve pak se může tvůrčí osobnost "nespoutaně" projevit. A tím nemyslím, že má Cliffy B. zapózovat fotografům s plastovou puškou v tlapách. Spíš musí zalézt ke skycáku, zhasnout, zhltnout kostku cukru s kapkou laudana, hlodat si nehty a přemýšlet, co by asi tak těm uměníchtivým lidem sdělil důležitého formou hry.
Vracíme se tedy k již nakousnuté myšlence, že prostor pro umění je spíš na poli nezávislých projektů, na nichž pracují jen velmi malé tvůrčí týmy, ještě raději jednotlivci. V rozsáhlém pojednání o "uměleckých hrách" na Gamasutře (ano inspiroval mě, článeček jeden mrzký) se tlupa odborníků na slovo vzatých shodla, že hra se dokáže umělecky vyjádřit jen svou interaktivitou, tedy tím, čím se od ostatních forem liší. Je to podle mě tvrzení trochu zcestné. Jako by jste řekli, že na Picassově Gernice se umění nachází v pravém hodním rohu. Umělecké dílo je vždycky nutné brát jako komplexní celek (tedy víc než onu pověstnou sumu částí). Interaktivita je stejná součást formálního vyjádření jako například vizualizace.
I hráčův prožitek do toho patří a veškeré elementy proto musí souznít v oné unikátní konstelaci, aby se výsledek vůbec odlišil od řemeslných výdobytků, jaké vídáme v regálech. Řešení? Odborníci z Project Horseshoe navrhují zvýšit obecné povědomí o hrách a zlepšit jejich pověst v očích veřejnosti. Chtějí změnit myšlení nehráčů a převychovat herní novináře na umělecké kritiky i analytiky, aby si hry vydobyly plnoprávnou kulturní nálepku "umění". Podle mého je to jen způsob, jak oštemplovat stávající médium nápisem "Holywood".
Jestli mají skutečně vznikat umělecké hry, pak v první řadě musí přestat být hrami. Upozadit zábavnou složku a vydat se zcela jiným směrem, který zdůrazní autorské vyjádření a třeba bude i nudit. The Path se tomu zatím přiblížila nejvíc. Ale pochybuji, že ji bude následovat dav sveřepých počinů. Zatím je po pěšině spíš ticho. I když Braid jsem ještě nezkusil, třeba budu za pár dní mluvit jinak.
7 komentářů:
Myslím, že v prvom rade by sa malo určiť, čo umenie vlastne je a čo nie. Ja to definovať nedokážem. Spominaná The Path, alebo Graveyard, pre mňa osobne aj Psychonauts SÚ umelecké hry. Zatial čo rôzne abstraktné obrazy, tiež považované inými za umenie, hodnotím len ako čarbanice na úrovní výtvorov z materskej školy.
V předchozím článku (Interaktivní umění?)se s tím definováním trochu peru. Jednoznačná definice neexistuje a výklady teoretiků se různí (někteří definovali umění třeba i několikaset stránkovými knihami). Nicméně do jisté míry je definice umění subjektivní záležitost. Každý má ty hranice posunuté jinak, a to že ti někdo ukáže na patlanici a řekne, že je to umění, ještě nic neznamená.
Pokud ale panuje na konkrétním dílem určitý společenský koncenzus o jeho umělecké hodnotě, už není právě rozumné se hádat, protože na tom nejspíš něco bude.
Umění v pravém slova smyslu podle mě vzniká až s přístupem recipienta k dílu. Musíš se na obraz koukat, aby dostal šanci být uměním. Musí v tobě vyvolat něco víc než jen pokývnutí hlavou. Otázky, emoce... třeba tě můžeš i zapomenout na obraz samotný a může sloužit jen jako katalizátor myšlenkového proudu. Prostě ti musí sdělit něco nadstandardního a ne jen "jsem hezký obraz". Tady někde je pro mě umění, i když se to definuje horko těžko. K určování používám studiem vytříbený instinkt.
Naprosto súhlasím s posledným odstavcom. Umenie je podla mňa, viac ako čokolvek iné, subjektívna záležitosť, aj keď uznávam nejaké všeobecnejšie štandardy. Mnoho hier (relatívne) mi "sdělilo něco nadstandardního", aj také ktoré na začiatku mali ten v prvej časti spominaný "chladný kalkul". Naopak väčšina surealistov, kubistov a pod. ma necháva naprosto chladným.
U těch posledně jmenovaných jde spíš o objevování nových forem, než nějakou evokaci. To je taky způsob, jak dělat umění. A já osobně mám tyhle ismy hodně rád ;)
Já si myslím, že hry mají oproti jiným formám umění tu výhodu, že právě ten "metaobsah" dokážou přenést v zábavné podobě. Zatímco je těžké, aby např. poezie byla pro čtenáře zajímavá, hry s tímto moc velkou obtíž nemají. Hry by se neměly snažit okopírovat jiné formy umění, ale jít vlastní cestou. Myslím si, že mají potenciál být zároveň zábavné a zprostředkovat nějakou myšlenku či pocit.
Jinak článek je velmi pěkně napsaný, ale příště si vyber originálnější téma. O tom, jestli jsou hry umění, už bylo popsáno mnoho stránek.
doom48: Jenom to zopakuju, protože už to píšu tady: http://pkrysa.blogspot.com/2009/04/herni-poezie.html . Hry jako takové podle mě umělecký potenciál příliš nemají právě kvůli důrazu na zábavnou složku. Když už píšeš o poezii - poezie nemá čtenáře bavit. Má nabídnou řekněme intimní vhled do autorovi duše (jestli to můžu napsat takhle vzletně). Umění zpravidla nebývá zábava, vnímá skrz úplně jiné "receptory". Aby vzniklo interaktivní, multimediální umění - nemělo by jít o hru, ale o jiný druh vyjádření v rámci média (víc v odkazu).
A ohledně tématu - já toho zas tolik nenašel. Klidně mi sem naházej nějaké odkazy. Je to téma, které mě zajímá a těmihle posty se snažím i sám pro sebe utvořit nějaký ucelený názor. A co si budeme povídat, většina esejů a podobných útvarů, které řeší tuhle tématiku (a které jsem byl schopný najít a alespoň začít číst, než jsem z nich dostal depresi), stojí za starou bačkoru. Ale klidně mě vyveď z omylu. Jestli máš link na nějaké kvalitní čtivo o hrách a umění, sem s ním.
Stale si myslim, ze vo vztahu k umeniu je drtiva vacsina dnesnej hernej produkcie gycom. Vid. moj pokus http://mickthemage.blogspot.com/2009/01/potaov-hry-g-na-ceste-k-umeniu.html
Je vsak pravda, ze niektore hry "vystrkuju rozky" a snazia sa vyuzivat toto medium vo svoj prospech. Avsak pocitam s tym, ze to chce este svoj cas. Ludia musia skratka hry (alebo veci inspirovane hrami) prijat ako plnohodnotne medium. Co sa zatial imho nedeje.
Okomentovat