Hezky šprušle po šprušli

Vždycky, když se vydám do Bontonlandu na lov pokladů, hlavu si můžu ukroutit nad nesmyslností kulturních jatek, jež zřizuje poptávka po moderních fujtajblech. V regálech na plitké novinky se sluní nebetyčné cenovky přilepené ke speciální edici padesátého pokračování Mumie, k Zohanovi s debilním krycím jménem, k Emmerichově vizi pravěkých hrdinů. V sekci zahraničního importu se schovávají kvalitní, zajímavé, okrajové, jinak nesehnatelné filmy za ceny vystřelené na Měsíc (jeden za půl roku si dovolím, ale pak přichází půst). A nakonec v policích s nápisy jako "Akce", "10 za cenu 11", "fresbee ke třem filmům zdarma" nastává neuvěřitelný chaos, kde s očima na stopkách lovím nejraději. Právě tady mizí pod nánosem béčkových pakonin zapomenuté skvosty. Některé z nich vydává Reflex za cenu oběda, jiné si hledají cestu k zákazníkovi skrz roztodivné edice přivezené většinou za babku z Ameriky a u nás přebalené do českého coveru.

Takhle jsem našel Easy Rider, Heat, Audition, Život a smrt Petera Sellerse, Napoleon Dynamite a desítky dalších. Na poslední úlovek jsem dvojnásob hrdý, protože tenhle film zná v našich končinách málokdo. Možná proto stál stovku a slogan na zadní straně coveru hlásá chytlavou pablbost ("Démoni z minulosti se vracejí ve snech"), která snad navnadí pár hororových nadšenců. Ale Jacob's Ladder (u nás geniálně přeložený jako Jakubův žebřík - všimněte si nenápadného vytěsnění jakékoliv biblické konotace z poměrně klíčového názvu) není horor, ani film o válečném veteránovi z Vietnamu, který trpí halucinacemi (parafráze obálky).

Jde především o silně atmosférickou ukázku filmařské kryptografie, která vyžaduje minimálně dvojí zkouknutí, aby byl člověk schopný dát dohromady interpretaci s hlavou i patou. Pokud se jen necháte "unést" poměrně triviálním (i když chytře napsaným a výborně zahraným) dějem o traumatu válečného veterána, skončí pro vás téměř dvouhodinová podívaná naprostým fiaskem.

Svou "podstatu" vám film rozhodně nedá zadarmo. Vyžaduje aktivní účast a mimořádnou všímavost na vizuální i verbální detaily. Už samotný název naznačí, že máme co dělat s gigantickou metaforou a bez elementární znalosti starozákonního příběhu o Jákobovi se tak úplně neobejdeme (což by pro středoevropana neměl být problém, pokud hodlá nějakým způsobem nahlížet umění v kontextu západního myšlení). Hlavní hrdina se může stokrát jmenovat Jacob a stokrát se může dozvědět, že na něm armáda aplikovala drogu zvanou "žebřík", ale každého soudného diváka by mělo stejně trknout, že pohádka z Tóry o žebříku do nebe tady hraje první housle.

Nebudu tu nabízet vlastní interpretace, protože film má celkem dost vrstev a zkoumá množství velkých témat. Všimnete si jich ale jen v několika klíčových scénách a ve zbytku děje pouze sbíráte malinkaté kostičky do skládanky, která se před vámi nikdy neobjeví celá. Bohužel posledních pár minut snímku tlačí celý zážitek do jediného definitivního výkladu, který si tvůrci mohli odpustit. Zavřeli tak spousty zajímavých dveří.

Scénář Jakubova žebříku by sám o sobě příliš neobstál. Má klasické schéma s nevěrohodným vypravěčem a závěrečným twistem, jaké k dokonalosti dovedl už Ambrose Bierce v povídce An Occurance at Owl Creek Bridge (prý existuje i film, ale neviděl jsem). Skutečnou šťávu a atraktivitu mu dodává až režie Brita Adriana Lynea, jenž (a teď se držte) natočil třeba takový Flashdance (mimochodem jediný taneční film, který jsem viděl celý a dokonce dvakrát).

Lyne zvládnul bez potíží vybruslit z pomateného guláše reality a snu, kterému vtisk přeci jen nějaký řád. Hlavně ale mezi množství složitých dialogů a všeříkajících pohledů do očí herců vpašoval solidní napětí a thrillerové prvky, jež nedlouho poté převzali například i tvůrci série Silent Hill. V žádném případě ale nečekejte konvenční horor. Vlastně ani nekonvenční. Lyne se nesnaží děsit, jen v divákovi na těch správných místech aktivuje určité reakce, které vypínají rozum, usnadňují přijetí snové logiky a zpřístupňují tematické signály diváckému podvědomí, jež se při projekci dnešních megahitů většinou fláká v krabici s popcornem.

Jacob's Ladder není zážitek pro každého. Je to složitý a těžko přístupný film, takže jestli se vám nechce u "hororů" přemýšlet, ignorujte, že jsem vůbec něco napsal (sledujete, jak fikaně dávám tuhle větu až na konec?). Pokud se ale rozhodnete dát mu šanci a nedejbože odhalíte rovinu, kterou jsem ani po šestém zhlédnutí nespatřil, nebo snad opravdu vidím témata tam, kde nejsou, a máte potřebu mi sdělit, že melu z cesty, pod článkem je spousta místa a já se vždycky rád pohádám.