Tohle si z Ábíčka nevystřihnete.

Mno, trochu přihlouplý titulek, ale nazvat článek jednoduše "Dante's Inferno", všichni jen přikývnou, že trailer přece viděl každý, a půjdou zas googlit. Jenže já si nechci povídat o hře, která ani zdaleka nepřekoná God of War, i když se marketingové oddělení tluče hrdě v hruď, ale o dva roky starém loutkovém filmu, který Danta putujícího smysluplným peklem alespoň trochu respektuje a namísto smrtonosné kosy (?) dává srdnatému poutníkovi do vínku kocovinu.

Dante's Inferno v režii nezávislého tvůrce Seana Mereditha se shání dost blbě. Ostatně já po něm pošilhával už v době, kdy jsem kdesi v hlubinách internetu objevil krátký, ale velmi zajímavý trailer, a kopii získal až teď. Pokud odkliknete můj krásný oranžový link, dozvíte se na ploše dvou minut vše potřebné a uvidíte sami, jestli vás tahle podivnost osloví. Živá animace papírových placek se jen tak nevidí a tvůrci s ní zjevně mají dlouhodobé zkušenosti.

Žádné triky, žádný stop motion, čistá ruční práce, která mnohdy nezakrývá geniálně jednoduchá loutkoherecká řešení poměrně svízelných nápadu. Sice vám čelist nebude padat pořád, ale míra vnoření do příběhu je až překvapivá, pokud si uvědomíte, s čím jsou tvůrci nuceni pracovat. Po formální stránce jednoznačně profesionální záležitost.

Skloubení současných reálií a středověké literatury sice není příliš originální a bývá smrtící, nicméně z Danteho textu zůstalo tentokrát to podstatné a zbytek představuje solidně promyšlená a místy skutečně vtipná satira na tu prohnilou Ameriku plnou hříšníků. Tedy žádná fantasmagorie o vražedném Dantovi a jeho sidekickovi Vergíliovi, ale inteligentní adaptace s myšlenkou (které dodává váhu výborný James Cromwell v roli zmíněného Vergília) a slušnou dávkou autorské invence.

Díky všudypřítomným detailům ve stylovém výtvarném podání disponuje film zvýšenou znovukoukatelností, takže jestli se někde dostanete ke kopii, rozhodně za nějakou tu investici stojí.