Pro mnohé hra roku, pro fanoušky většinou příjemné překvapení... Precizní grafika, vypiplané postavy, solidní herní mechanismy, živoucí svět do puntíku opsaný z odkazu slavných předků - a přece nemůžu s klidným svědomím prohlásit, že Bethesda opravdu vyhmátla podstatu a přišla na trh s plnokrevným pokračováním. Fallout 3 je prostě levoboček. A stát se to jednoduše muselo, protože máma hratelnost se spustila se sukničkářem, který je dnes jasně v kurzu. Jmenuje se next-gen grafika a občas ho vážně nemusím.Nic proti fotorealistické vizualizaci, kouká se na ni hezky a pokrok nezastaví nějaké nářky sentimentálního hráče, ale nezdá se vám, že těm dnešním vyšperkovaným hrám trochu ubližuje? Když si pustíte první Fallout, kromě očí musí silně zapracovat i fantazie. Izometrické schéma pustiny se stále stejným krvelačným plevelem a anonymním avatarem, kterému ani nevidíte do obličeje, podněcuje představivost podstatně víc než detailní editor plný ztřeštěných paruk a fousů; než vycizelovaná krajina, kde každý šutr má svůj příběh... Dodnes si prvního Fallouta pamatuju jako silně realistický zážitek, jako plastickou pustinu, ve které pobíhal chlápek s mým ksichtem místo pixelů (no, možná byl trochu urostlejší než já). Z třetího pokračování mi ale v hlavě zůstanou už navždy jen screenshoty a verbální popisy zajímavých momentů.
Vnoření do hry je dnes, alespoň pro mě, mnohem těžší, protože představivost dostala od doktora Shadera nemocenskou a absence výraznějších filmových postupů (až na pár kousků, kterým simulace reality skutečně sluší - Metal Gear, Silent Hill...) mi znemožňuje přijmout hru jako, řekněme, silně interaktivní film. Pravěké textovky byly prostě jen knihy s příkazovým řádkem. 8-bitová grafika přidala jen velmi abstraktní vizuální vjem. První dva Fallouty bylo stále možné prožít jako literární dílo s megalomasnkými ilustracemi. Ale s příchodem 3D akcelerace ztratily hry i poslední pouto s hráčskou fantazií, a teď jako by se nemohly rozhodnout, které narativní postupy se ke špičkové technologii hodí víc než tuny textu.Chvíli jsem si snažil namlouvat, že můj zájem o hry slábne s věkem. Dobrá, uznávám, že mě občas chytí záda. Uznávám, že má roztomilá manželka v jednom kuse peče mufíny. Uznávám, že jsem už vystřídal několik zaměstnání. Ale proboha! Kromě ženy se má rodina rozrostla zatím jen o pár kytek na parapetu a ono pověstné dítě v mužském těle se o slovo hlásí častěji než je zdrávo. Pořád si rád hraju a neustále se vracím ke starým hrám. A nemluví ze mě sentiment, když říkám, že mě baví víc. Mluví ze mě čtenář a člověk, který má rád kontrolu nad svými sny, ne nad grafickým zázrakem herního designéra.
Jestli mě mají dnešní hry skutečně oslovit, potřebují něco víc, než staré schéma, novou grafiku a pár minimalistických rádobynovátorských úprav v hratelnosti. Potřebují buď přijmout podstatně větší množství filmových vyprávěcích prostředků, protože filmům se teď jako médium blíží nejvíc, nebo si vytvořit vlastní.Teď už vím, že nový Fallout je nesmysl. V dnešních podmínkách jednoduše nemohl vzniknout. Jsem rád, že se o to Bethesda pokusila, a jsem rád, že vytvořila skvělou atmosférickou kopii v nové grafice a s pár rozumnými úpravami. Ale ten starý "fotorealistický" zážitek, který jsem si podle mustru Black Isle vytvořil ve vlastní hlavě, prostě nahradit ani doplnit nedokáže.
Žádné komentáře:
Okomentovat