Začaly to Mean Streets už v devětaosmdesátém a Martian Memorandum o dva roky později - klasické adventury s vyšperkovanými příběhy. Pak se nalodil zručný scénárista Aaron Conners a vzniklo dobrodružné veledílo s filmovými sekvencemi a skutečně tuhou hratelností v realtimovém 3D prostředí, tedy žádný rendering předem. Čtyři blyštivé placky s přenádhernou grafikou a nehorázně dlouhou dobou loadování. Under a Killing Moon byla prostě taková malá revoluce, Chris Jones jakýsi herní bůh a člověk bázlivě prohazoval cédla v jednorychlostní mechanice. Kdyby tehdy vypli proud, měl bych nejspíš infarkt.
Nebudu opěvovat Pandora Directive, nebudu ódit nad Overseerem - není třeba. Důležitější je, že Jones a Conners opět propletli prsty a kolaborují. Chystá se nová adventure Three Cards to Midnight, sice bez Texe, ale nezaměnitelný Jonesův hlas opět uslyšíme. Čeká nás jakási revoluční hratelnost, ale podobné žblepty slýchám dnes a denně. Zvláštní je, že těmhle dvěma zatím na udičku skáču. Třeba vážně přijdou s další nevídaností. Screenshoty mě ale vyloženě děsí. Podobných zvěrstev jsem za posledních pár let dohrál... hodně a za prd jich stálo... hodně.
Tvůrci se prý zaměřili na hratelnost a akustickou složku, jestli tenhle projekt nevyjde, sním Murphyho klobouk, pak spáchám sepuku, se střevy na podlaze se vrhnu na hara a pokusíme se i o kiri.
Do té doby skutečně vřele doporučuju všem závislákům na Jonesově hlase hodně zdařilou machinimu Stolen Life. Za pár šupů se dá stahnout tady, je to sci-fi, je to o robotech, je to sakra promyšlené, precizně nadubované a těžce noirové. Mňam.
Žádné komentáře:
Okomentovat