Pochod olivami

Možná si teď pár lidí znepřátelím (nebylo by to poprvé) a zcela určitě si mě nikdo nebude za tenhle text dávat za rámeček, ale z nějakého podivného důvodu se prostě vyjádřit musím. Ke klukům v řeckém zajetí, k čemu jinému. Jen co soud dostávkoval a obratem zamítl jejich stížnost proti obvinění ze špionáže i možnost opustit vazbu na kauci, zvedla se především napříč českou hráčskou obcí až podivně silná aktivistická vlna odporu proti všemu řeckému, justici a politice především. Dokonce ani naše papalášstvo prý nedělá dost, a tak je čas vyrazit do ulic a megafonem umlátit nejbližší řeckou ambasádu.

Rovnou přiznám, že petice a demonstrace obecně příliš neuznávám. Je to forma občanského nátlaku efektivní jen v krajních případech a způsob, jakým je dnes moderní ji nadužívat a zneužívat, se mi hrubě příčí. Zvlášť když v dané situaci nemá své legitimní místo.

Ani trochu se mi nelíbí, že Martin a Ivan dřepí bezúčelně v nejspíš dost odporných podmínkách a čekají, co se vlastně bude dít. Ano, obvinění ze špionáže považuji za absurdní, jako drtivá většina z vás. I když si musím pořád připomínat, že argument „jako turisti omylem natočili půl vteřiny cedule, že se nesmí natáčet, plus pár metrů přistávací plochy“ jest argument jejich obhájkyně, jehož hlavním účelem je vysekat kluky z průseru pokud možno co nejefektivněji, a nemůžu ho proto brát stoprocentně vážně. Nějakou tu praxi ze soudnictví (byť z českého), ze způsobu obhajoby i obžaloby mám (ne že bych byl právník, ale rozličných trestních řízení jsem se nějakou dobu účastnil téměř denně a člověk se rychle naučí nedůvěřovat ani jedné ze stran a jejich zveličeným, či k zemi přitisknutým polopravdám) a odmítám se slepě vztekat v momentě, kdy nikdo z nás nemá byť kusé vyjádření protistrany. Známe jen druh obvinění, ale o charakteru důkazního materiálu řecká strana mlčí.

Spekulovat, zda jde o nějakou vendetu limnosského starosty, o podivné nedorozumění  nebo snad o vysokou politickou hru zadlužených Řeků, kteří se rozhodli zatopit státům, jež je otevřeně kritizují, odmítám. Stejně jako odmítám v afektu podupávat před ministerstvem zahraničí a pak se přesunout k řecké ambasádě, pokud možno za doprovodu médií. Je to stejně nesmyslný aktivismus jako poutat se na komíny kvůli záchraně čapího hnízda a lehat si před téměř vybuchující Temelín.

Věřím, že ministerstvo zahraničí podniká veškeré možné kroky k řešení incidentu, že spolupracuje na tvorbě žádostí a stížností s právničkou obou kluků, bohužel možnosti to jsou bezpochyby dost omezené a jen těžko se můžeme doprošovat nějaké ráznější diplomatické akce. Zda kluci porušili, či neporušili řecké zákony, se musí prokázat u soudu, nelze to udělat ani politickým nátlakem, ani bohulibými tanečky před ambasádami, kde se v očích médií předvedeme jen jako další aktivistické trubky, kterých v ČR hopsá dnes a denně nepočítaně (většinou v konopných hábitech a s květinou za kulatými brýlemi).

Nespatřuji v té akci bohužel jakýkoliv smysl a pozitivní efekt. Řecká justice (nebo snad politická scéna? Kdo ví? Ale to je opět jen zbytečná spekulace vedoucí k agresivnímu afektu) na ni z podstaty věci nemůže brát ohledy, Martin ani Ivan zatím nebyli odsouzeni a jediné, nad čím se můžeme spravedlivě rozčilovat, jsou podmínky v tamní vazbě a negativní rozhodnutí o propuštění na kauci, ke kterému ovšem opět chybí oficiální zdůvodnění, jež by možná vrhlo trochu světla do aféry, kterou všichni vnímáme nebezpečně jednostranně.

Smysluplná mi v tomto ohledu přijde jen petice formulovaná Honzou Modrákem, která se nesnaží vyvolat konflikt, ani nadávat na údajnou laxnost ministerstva zahraničí. (Přístup této instituce tlumočený skrze oprávněnou zoufalost rodičů v dojímavém dopise není ničím podložen. Chápu, že ztratili naději a situace je to pro ně krajně šílená, ale věřím, že v intencích zákona a mezinárodních smluv ministerstvo dělá to, co může. A víc čekat prostě nemůžeme a nemá smysl si to vydupávat.) Honza (alespoň tak ten text chápu) chce především ukázat klukům, jak velkou tady mají podporu. A to nepochybně potřebují.

Ovšem vyjadřovat ji agresivní akcí, která ničeho nedosáhne (ani nemůže), skutečně se omlouvám, ale to se mi zajídá. Jde-li o zviditelnění případu v médiích, pak se správně chová např. Eurogamer, nehledě na to, že v médiích je případ vidět dlouhodobě. Jde-li o korekci momentálního relativně vágního mediálního obrazu celé kauzy, pak mi občanská nátlaková akce přijde vyloženě jako nešťastný způsob. Jde-li o aktivizaci ministerstva (o jakýsi budíček a nakopnutí do zadku), pak nebude mít efekt, pochybuji, že MZ může dělat víc, než momentálně dělá. Jde-li o to ukázat řecké justici, že se na ně umíme naštvat, pak je to akce zcela marná, neboť justice (i ta řecká) se řídí zákony, nikoliv veřejným míněním.

Možná mi někdo vtluče rozum do hlavy a odhalí skrytý, racionální smysl celé akce, kterou stále považuji s prominutím za afektovaný pochod naštvaných lidí, kteří soucítí s "obětmi", ale do té doby se, přátelé, známí i neznámí, omlouvám, takový je můj postoj a toto jsou důvody, proč se k vám před MZ nepřidám.